Dobrodružství na Kajmanských ostrovech (Karibik)

31.01.2018

Při naší plavbě po Karibiku jsem si přála zažít opravdovou exotiku, a proto jsem si kromě Mexika a Jamajky vybrala itinerář zahrnující i Kajmanské ostrovy. Nesmírně jsem toužila spatřit tyrkysově průzračné moře, objevovat zázračný podmořský svět při šnorchlování, a potom relaxovat na nekonečně dlouhé pláži z jemného písku. 

Vždyť to jsou přece důvody, kvůli kterým lidi do Karibiku jezdí, nebo ne? Ale položím Vám další otázku. Co si představíte, když řeknu slovo Karibik?

Piráty? 

Ne, překvapivě ani tato atraktivní minulost nebyla hlavním tahákem ostrova! Ani pláže ani šnorchlování, vážení čtenáři, nejsou důvodem velké návštěvnosti, ale přehršel  duty-free obchodů a levného alkoholu v barech, to jsou turistická lákadla!

Před naším příjezdem do přístavu jsem se snažila získat nějaké rady od zkušených spolucestovatelů z lodi, kteří už tuto plavbu absolvovali poněkolikáté, ale jediné tipy, které jsem obdržela byly o tom, kde jsou levné obchody a bary. Byla jsem v šoku, protože přesně tyto atrakce jsme neměly s Raquel v hledáčku.  Ale za dalšími zajímavostmi bylo potřeba dojet autobusem s organizovanou túrou.

Kupování exkurze na blind

Jak již víte z předchozího vyprávění, náš rozpočet byl ještě menší než jen nízký, a proto jsme se rozhodli ušetřit tím, že si nekoupíme "značkový výlet od naší lodní společnosti", ale zkusíme najít přímo v přístavu nějakou levnější cestovku. A měly jsme štěstí! Našly jsme túru, která zahrnovala návštěvu všech našich vysněných atrakcí a to za poloviční cenu! Doufaly jsme však, že kvalita zájezdu poloviční nebude...

Nastoupily jsme do autobusu přímo v přístavu a po zhruba půlhodinové jízdě jsme se ocitly v soukromé marině. Rozdělili nás do skupin, abychom se vešli do několika malých motorových člunů, kterými jsme pokračovali na otevřené moře. Po pár minutách jsme připluli do Města Rejnoků. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Představte si velkou písečnou dunu uprostřed moře, tvořící jakýsi ostrůvek, na který můžete z lodi vystoupit a aniž byste museli plavat, můžete bez obav stát či se procházet v mělké vodě. 

Mazlení s létající rybou

Kapitáni našich malých člunů a průvodci zároveň, věděli moc dobře, jak přivolat rejnoky k lodím, aby se jich lidé mohli dotknout nebo si je dokonce pochovat. Z ničeho nic se jich tu zjevilo alespoň dvacet. Vypadali jako velké ploché kameny, ale při bližším pohledu jste si všimli dlouhého ocasu na jejich konci. Každý průvodce chytil jednoho rejnoka a předával ho lidem ze skupiny. Ti odvážní na nic nečekali, rejnoka objali a mazlili se s ním. Jejich kůže je ze stejné tkáně jako naše špička nosu či ušní lalůčky, ale jsou pokryti jakousi hlenovitou ochrannou vrstvou, a proto se vám mohou zdát slizcí, když se jich poprvé dotknete. Rejnoci, respektive jejich druh, nazývající se trnuchy, kteří zde žijí, jsou velice přátelští. Ovšem, při jakékoliv manipulaci s nimi musíte být velmi opatrní, držet je jemně a neublížit jim. 

Jsou roztomilí, ale nebezpeční

Nejmenují se trnuchovití jen tak pro nic za nic. V jejich ocase jsou skrytá jedovatá žihadla - trny, které použijí k útoku, když se cítí ohroženi. Trnuchu byste neměli přeplavat shora či plavat přímo proti ní. Odborníci tvrdí, že se má jakémukoliv druhu rejnoka nechat vždy jednoduchá úniková cesta a to je pro něj cesta vpřed. Zde v městě rejnoků ale asi tato pravidla neplatila, neboť kolem každého z nich byl hlouček alespoň deseti lidí, kteří ho úplně obestoupili a předávali si ho jako horký brambor. Naštěstí se během naší návštěvy nikomu nic nestalo.

Průvodce nám říkal, že důvodem úmrtí po útoku trnuchy není samotný jed, ale čas za který se musíte dostat do nemocnice pro léky. Každopádně smrtelné jsou pouze rány zasažené do hrudi či do břicha. Dříve se dokonce trnušin jed využíval jako anestetikum v zubním lékařství. Možná znáte nejznámější oběť trnuchy. Tou byl dobrodruh Steve Irvin, přezdívaný Lovec krokodýlů, kterého si rejnok spletl se žralokem, a to se mu stalo osudným. Událost se sice stala v Austrálii, ale chvíli před naší návštěvou, a proto jsem se měla velmi na pozoru. 

Přátelští příbuzní nebezpečných predátorů

Díky všem výše uvedeným informacím, které jsem si před naší návštěvou nastudovala jsem měla z trnuchy velký respekt. A tak nebylo velkým překvapením, že ve chvíli, kdy mi ji průvodce předal, jsem zpanikařila, nedržela ji pevně, ryba mi vyklouzla a uplavala pryč.  To se ovšem nesetkalo s pochopením ostatních členů skupiny, které si ještě rejnoka neměli šanci podržet, osahat a pomazlit se s ním. Umíte si asi představit jejich rozhořčené reakce! Teď jsem se teprve bála újmy na zdraví!

Přesto se průvodci za tu krátkou chvilku podařilo mě v tu chvíli vyfotit a tak i já mám s touto zajímavou rybou jednu trošku nepovedenou fotku! Vypadám  směšně, ale opravdu jsem držela rejnoka a mám na to důkaz! A když se trošku pobrouzdáte internetem najdete takových podobných fotek několik. Při hlazení trnuchy máte podobný pocit jako byste sahali na mokrou houbu. Trnuchy mají kontakt s turisty rády, ale nenechte se zmást. Nedělají to zadarmo. Čekají totiž, že je nakrmíte! Většina turistů také rejnoka zvedá, aby ukázala na foce jejich tlamu, která vypadá jako při permanentním úsměvu. Ale jejich čelist umí dokonce rozdrtit velké mušle a představte si, že patří do podobné skupiny ryb jako žraloci, kteří jsou paradoxně jejich největšími predátory. Na rozdíl od nich se jich však nemusíme tolik bát! 

A jaké bylo šnorchlování v ráji?

Po návštěvě města Rejnoků a mazlení se s těmito zajímavými tvory, jsme se nalodili zpět na čluny a pokračovali ke druhé části výletu, šnorchlování! Zastavili jsme na mělčině, kde se měly nacházet jedny z nejhezčích korálů, ale upřímně řečeno, nebylo vidět nic víc než zkalenou vodu s pískem, pár mrtvých korálů, pár hezkých ryb, ale to bylo vše. Cítila jsem zklamání a trochu vztek. Po mých předchozích zkušenostech se šnorchlováním      v Egyptě a Key Biscayne na Floridě jsem již věděla, jaká krása se může pod hladinou nacházet a čekala jsem, že Karibik několikanásobně přebije tyto předchozí dvě destinace. To se opravdu nestalo. Je možné, že jsme zvolili špatnou cestovku? Možná ano a nebo také ne. Alespoň na zpáteční cestě nás čekal ještě jeden zajímavý zážitek. Kapitán z ničeho nic zastavil, skočil do vody a to, s čím se vynořil, nám skoro vyrazilo dech.  Obří mušli! 

 - Já chci také jednu!, volala jsem za ním, když se chystal znovu potopit, ale neuvědomila jsem si, že bude za tuto službu chtít nejspíš zaplatit. Co jsem si také neuvědomila bylo, že uvnitř mušle je ještě pořád živá bytost, kterou průvodce rychlým zkušeným pohybem z ulity vytáhl. Nejsem si jistá, zda tím měkkýše již usmrtil či ne, ale nabídl nám ho k jídlu, což jsme obě odmítly. Ostatní na lodi nebyli tak upejpaví a všechny vylovené plže rádi ochutnali. Později jsem si zjistila, že se jednalo o křídlatce velkého, což je jeden z největších měkkýšů, kteří se loví na karibských ostrovech pro maso a jsou vyhledávanou specialitou v místních restauracích. Z ulity si domorodci dříve vyráběli ostré nástroje, ale dnes  jsou oblíbeným suvenýrem s lichotivou přezdívkou "královnina mušle". Jedné dámě na lodi se nás zželelo a dala průvodci místo nás dýško 10 dolarů, protože se asi cítila trapně, když my neměly ani "penny". Sice jsme byly chudé, ale dostaly jsme se do Karibiku! Hurá!

Byla jsem šťastná za mušli, ale ne za chudáka plže, který  kvůli mně přišel o život. Těšily jsme se s Ráquel na poslední vysněnou část zájezdu a tou byla zastávka na vyhlášené nádherné sedmi-mílové pláži!  Ve stánku, kde jsme túru koupily, nám řekli, že je tato návštěva pláže v programu po cestě na zpět z maríny. Jaké bylo ale naše překvapení, když jsme zjistily, že zastávka znamená pouze to, že řidič zastaví autobus, a zakřičí -Pláž! Přišla jsem k němu a ptám se, kdy odjíždí bus zpět a kde bude čekat. Na což mi odpověděl, že on pouze zastaví a do přístavu už se musíme dopravit samy. Měly jsme pouze dvě volné hodiny před odjezdem naší lodi a žádné další peníze s sebou na taxi, které by nás tam odvezlo. Dostaly jsme strach, že bychom to pěšky nemusely stihnout, protože jsme ani nevěděly, jak je pláž daleko a navíc jsme se v minutě musely rozhodnout, zda vystoupit či ne. Rozhodly jsme se tedy pro druhou variantu. 

Pokračovaly jsme do přístavu a strávily tam zbylý čas focením s figurínami pirátů, prohlížením výloh obchodů, do kterých jsme raději ani nevstupovaly a byly jsme trochu smutné. Jedinými dvěma zajímavými prvky byly kostelík a fontána s rejnoky. Ve městě je rušný provoz a plno turistů. Člověk si musí dát pozor při přecházení silnice a rozhlédnout se na obě strany! Kajmanské ostrovy jsou totiž britskou kolonií, a proto se jezdí vlevo. V přístavu můžete i šnorchlovat, je zde přímý vstup na korály Eden Rock. My jsme bohužel neměly vybavení a tak jsme ani této možnosti nevyužily.  

Po návratu na loď jsme se svěřily s našimi zážitky spolucestujícím, jež si koupili zájezd od lodní společnosti či jeli taxíkem na pláž sami, a kteří nám nadšeně vyprávěli  o tom, že to byla nejnádhernější pláž, kterou kdy v životě spatřili. Viděli prý plno obřích karet   ( mořských želv) a měli se báječně.

A my jsme doufaly, že alespoň v naší poslední destinaci - na Jamajce, uvidíme konečně karibskou pláž a užijeme si trochu toho pohodového ráje na vlastní kůži.


Další články na blogu

Císařské město plné kultury, kaváren, památek, známé pro Sachr, Mozarta a Strausse, to vše je Vídeň. Pojďte ji s námi prozkoumat! A pro Vás, kteří se dočtete až do konce, mám ještě tři skvělé tipy na to co ve Vídni podniknout!

Harrachov v Krkonoších, to je populární zimní lyžařská destinace zejména českých návštěvníků. S manželem jsme se však do Harrachova vydali v létě, kdy tu najdete také mnoho aktivit. Můžete si vybrat hotel s bazénem a koupat se nebo jít na procházku či túru hřebenech Krkonoš. My jsme se však rozhodli jet lanovkou na Čertovu Horu. A já jsem zvědavá,...

Konečně! Všichni o něm mluví a já tam ještě nebyla! Chicago! Poprvé a pouze na jeden celý den si ho pěkně užijem! Chicagu se říká The Windy City aneb větrné město. Sice tam fakt trochu fouká, ale my měli úžasný počasí. A jak je to s tou přezdívkou doopravdy? Nedalo mi to a udělala jsem si malý průzkum, který mne...

Letos to je přesně 12 let, kdy jsem se vrátila ze svého ročního pobytu v USA, kde jsem žila v americké rodině, starala se o jejich děti, chodila do školy na angličtinu, ale také jsem měla možnost procestovat západ Spojených států a splnit si tak jeden ze svých životních snů.

Při naší plavbě po Karibiku jsem si přála zažít opravdovou exotiku, a proto jsem si kromě Mexika a Jamajky vybrala itinerář zahrnující i Kajmanské ostrovy. Nesmírně jsem toužila spatřit tyrkysově průzračné moře, objevovat zázračný podmořský svět při šnorchlování, a potom relaxovat na nekonečně dlouhé pláži z jemného písku.

Dobře, přiznávám. Titulek měl znít trochu dobrodružně, ale ve skutečnosti jsme se do mexické džungle blízko Belize dostali pohodlným klimatizovaným autobusem. Jely jsme 2 hodiny po dálnicích a udržovaných silnicích z přístavu Costa Maya na mexickém poloostrově Yucatánu, kam jsme dorazily s kamarádkou na velké zaoceánské lodi.